Lidé by měli dělat to, na co mají…...

rozhovor s Prof. Juliem Krempaským, CSc., 22. září 2011                  

Pane profesore, dnes budete mít v Brně přednášku na téma „Fyzika a management“. Mohl byste v krátkosti přiblížit, o čem přednáška bude?

Tato přednáška je pro mne spíše takové hobby, původní profesí jsem totiž fyzik. Vždy jsem se zabýval především výsledky fyziky a jejich aplikací, přitom jsem zjistil, že fyzika je schopná poskytnout netriviální výstupy i v jiných disciplínách, jako je třeba ekonomie nebo management. Pokusil jsem se tedy aplikovat principy uvažování známé ve fyzice na řešení problémů v oblasti ekonomie. Tzn., že když řešíme jakýkoli problém pro nějaký systém, tak se vždy ptáme, z jaké rovnice lze vycházet. Ve fyzice tyto rovnice již známe pro megasvět, makrosvět i mikrosvět, takže máme z čeho vycházet. Ale když zkoumáme systémy sociální, ekonomické nebo manažerské, tak tam otázka výchozí rovnice zatím nemá odpověď. Nějaká rovnice, která by popisovala vývoj takových systémů, prostě zatím neexistuje. Myslím si, že by bylo velmi přínosné takovou, byť i nedokonalou rovnici nalézt, aby mohla poskytnout nejen kvalitativní, ale i kvantitativní výstupy pro zmíněné obory. A je zjevné, že existují fyzikální přístupy, které je možné v tomto směru využít a aplikovat. Tak o tomto bude řeč v mojí přednášce.

prof. Krempaský

Z toho tedy vyplývá, i s přihlédnutím k obsahu vašich předchozích přednášek, např. z té na loňské konferenci v Rychvaldě, že existuje určitý průmět vaší práce s prací Ing. Kopčaje?

V podstatě ano. My se s Andrejem Kopčajem, který tady přednášel minule, známe už dlouhé roky. Jednou jsem byl v Ostravě na nějaké přednášce, kde jsme se potkali a on se zajímal o možnosti aplikace fyziky i směrem do sociálních systémů. Ukazoval nějaké své přístupy, ale tehdy jsem se k těmto snahám vyjádřil poněkud kriticky. Andrej původně začínal v oblasti  rovnovážné termodynamiky a rovnovážná termodynamika to je nauka o mrtvých věcech, nauka o smrti, kdežto sociální systémy to jsou živé systémy. Tam je třeba pracovat s jiným přístupem, vycházejícím z dynamiky systémů, které interagují s okolím, tedy z nerovnovážné termodynamiky. On se do toho tehdy pustil a skutečně se dopracoval k velmi zajímavým výsledkům, na základě takové analogie, že si všímal, do jakých stádií dospívají systémy anorganické, např. do jakého stádia vyústí tvorba galaxií nebo hvězd, objevil ten zajímavý spirální efekt (viz kniha Spirálový management – Andrej Kopčaj). Moje snaha byla soustředit se spíše na otázku logiky těchto věcí, zda ten režim má být takový nebo onaký, na což by měla být nějaká rovnice, která nám to ukáže. Dnes jsme schopni spočítat tvorbu galaxie nebo hvězd, víme, za jakých okolností vznikají spirální nebo chaotické galaxie a podobně. Moje snaha byla a je, zda by se něco podobného nedalo najít i v oblastech ekonomie a managementu. Takže rozdíl mezi námi je ten, že on zkoumá spíše tu pragmatickou stránku a já tu teoretickou, tedy východiskové předpoklady, premisy apod.

Teď trošku z jiného soudku, jste významná osobnost vědeckého života na Slovensku a ve své knize „Veda a viera“ jste se zabýval i jinými tématy než pouze fyzikou. Chtěl bych se zeptat, jak vidíte z vašeho pohledu současnou společenskou situaci na Slovensku a v ČR?

No nejsem sice politolog, ale pokud sleduji vývoj, tak se přiznám, že já osobně jsem byl proti rozpadu Československa. Věděl jsem velmi dobře, že tato interakce je pro Slovensko velmi prospěšná. A když se to vyvinulo takovým způsobem, měl jsem velké obavy, zda se Slovensko dokáže postavit na vlastní nohy. Zpočátku to skutečně vypadalo, i podle ekonomických ukazatelů, že jsme byli daleko za Čechy, ale teď se mi zdá, jakoby se tyto úrovně začínaly přece jen trošku vyrovnávat. A už na Slovensku nemáme ten pocit, že jsme chudšími bratry Čechů. Dokonce v některých oblastech se mi zdá, že jsme i trošku napřed a některá naše opatření se dokonce uplatňují v Čechách. Takže už se naše vzájemné postavení dostalo do takové ekvivalentní polohy a to mne dost těší.
Víte jaké má velké pozitivum Slovensko vůči ostatním zemím i vůči Česku? Že Slováci jsou přece jen trošku víc adaptovaní na reálný standard. Nemáme příliš vysoké ambice v oblasti ekonomického standardu. To znamená, že když se u nás zavedou i nějaká tvrdší opatření, např. zvýšení daní nebo omezení platů a podobně, tak se to bere tak, jako že to reálná situace vyžaduje. Nejde se hned do ulic a neprotestuje jako ve Francii, Španělsku nebo Řecku. Například v čem je vlastně rozdíl mezi Řeckem v porovnání se Slovenskem? Řecko v podstatě vypadá z hlediska možných příjmů lépe než Slovensko, ale také se zdá, že Řekové jsou již příliš adaptovaní na standard, na který nemají, např. při konfrontaci výše penzí, které jsou v Řecku několikanásobně větší než u nás, s úrovní mezd, která je srovnatelná s naší, zjistíme, řečeno po Slovensku, „že se přikrývají větší peřinou, než na jakou mají“, ale oni nejsou ochotni ustoupit. Ten národ je prostě na toto alergický, kdežto Slováci to s takovou větší pokorou přijmou. Samozřejmě i u nás se objevují protesty a tvrdé diskuze, ale v tomto směru je u nás situace z hlediska potřebných zásahů do ekonomiky taková jaksi pozitivnější.

Kdybyste mohl mít tři přání, která by to byla?

V podstatě bych měl takovou obecnou prosbu, aby lidé dělali to, na co mají, na co jsou vychovaní, na co se vyprofilovali. U nás na Slovensku se někdy musím trošku usmívat, že kdyby se komukoli naskytlo být prezidentem, on to vezme a bude dělat prezidenta. Jako by to nebyla vážená funkce, na kterou se není třeba připravovat. Osobně jsem si vyzkoušel, že v takové situaci je třeba být sebekritický. Mně osobně byla několikrát nabízena funkce rektora na univerzitě, ale já jsem to odmítl. Neměl jsem za totality možnost se vyprofilovat na takové vysoké funkce a dělat rektora vysoké školy jako je Slovenská technická univerzita, která má 20 tisíc studentů, tak na to bych si netroufl. Mým přáním by bylo, ať se do funkcí dostávají ti, kteří na to mají. Ve vládě by měli sedět lidé, kteří na to mají a měli by dělat to, na co jsou profilovaní.
Dalším přáním je, aby se společnost trošku zlepšila z hlediska morálky, protože se mi poslední dobou zdá, že se dostáváme do situace, která se pomalu stává neúnosnou, především z hlediska kvality života. Když se opravdu morální aspekt nedostane na potřebnou úroveň, tak to může všechno skončit krizí.

A není tou hlavní příčinou absence morálních autorit?

Sem tam se najdou, ale je jich málo. Máme reálné autority, které se dokážou zapojit do veřejně prospěšné činnosti i do morální kultivace národa. Bohužel však nejsou přiměřeně vyzbrojeny na takovou aktivitu, protože řízení celku jako je stát, to už musí mít obrovské zkušenosti a obrovské vědomosti, to nemůže dělat amatér.
Ale jsou i jiné příčiny. Já osobně, když konfrontuji třeba svět duchovenstva se světem světským, tak musím konstatovat, že svět teologický teď poněkud zaostává, jako by nevnímal, že náš svět se pohnul kupředu. Je třeba hledat nové způsoby komunikace s lidmi, už nelze praktikovat ty staré metody a servírovat takové ty naivní epizody z Bible. Je třeba to kriticky hodnotit a trošku jiným jazykem se pokusit spojit s mládeží i s lidmi, aby se tím společnost kultivovala, ale toto se neděje. A pokud jde o politiky, tak každou chvíli je to nějaký delikt, švindl nebo podvod a toto se mi zdá být skutečně nepochopitelné.

Pokud čteme antickou literaturu nebo Starý zákon, zdá se že popis té společnosti v mnohém odpovídá nešvarům současnosti...

Jistě, všechno už tu bylo. Nová doba vyžaduje i trochu jiný přístup, je třeba používat nové způsoby komunikace, především s mládeží, dávat jí trošku jasnější výzvy jejího uplatnění, dávat jim nějakou perspektivu. Toto by mohlo být jedním z řešení situace, nicméně je to běh na dlouhou trať.

Děkujeme za rozhovor

Jiří Slezák, David Kaprál